Každá válka je velice zlá a těžká doba pro nejobyčejnější lid. Do roku 1943 nejsou zaznamenány informace o místních událostech. Významnou pro následující období je událost, kdy v září až říjnu 1943 umístili okupanti do objektů zemského sirotčince v Rajhradě přes 250 mladých příslušníků militantní organizace Hitlerovy mládeže (Hitlerjugend), přisunutých sem z Berlína a jiných německých míst. Ti pak způsobili velké potíže s výukou českých dětí v budově rajhradské měsťanské školy, a sehráli krutou úlohu Němců za bojů na frontové čáře Holasice – Rajhrad v dubnu 1945.
V roce 1944 se pro nás válka ohlásila denními nálety velkých Anglo-Amerických bombardovacích a bitevních leteckých svazů, nejprve toliko přelétávajících přes naše území, později i zde ničivě působících. Dne 11. 10. 1944 mezi 14,00 a 15,00 hodinou došlo k náletu bojových hloubkových spojeneckých letadel na vlak u Holasic v úseku strážního domku č.p. 35. Střelbou z palubních kulometů byla zasažena v blízkosti domku se nacházející 18-ti letá Julie Vokurková. Zemřela dřív, než jí mohla být poskytnuta lékařská pomoc.
Frontové boje o Holasice v dubnu 1945 očima obyvatele obce
Nejvěrohodněji tyto události zaznamenal ve svých knihách Vojtěch Žampach, rajhradský rodák, vystudovaný historik, který v době událostí v Rajhradě žil a vše osobně prožíval.
Ve dnech 7.-13.4.1945 překročila sovětská vojska řeku Moravu, osvobodila Hodonín a zahájila postup k Brnu. Hlavní sílu představovala 1.gardová jezdecká mechanizovaná skupina (jezdectvo, tanky) pod vedením generálporučíka A.I.Plijeva, postupující v těsné součinnosti s 53. armádou především po silnici Hodonín-Klobouky-Brno. Po osvobození Hustopečí a překročení řeky Svratky u Uherčic byl k dalšímu postupu vojsk využitý i směr Břeclav-Brno.
17.4.1945 už byly osvobozeny obce Těšany, Hrušovany a večer toho dne vstoupily sovětské jednotky 7.mechanizovaného sboru do Vojkovic a stanuly na dostřel pěchotních zbraní před Holasicemi. Když se následujícího dne pokusila Rudá armáda pokračovat v dosavadním prudkém postupu na Brno, byla zastavena připravenou německou obranou a protiúdery na linii Šitbořice – Holasice. Ve dnech 18.-20.4. útočily jednotky z mechanizovaného sboru v úseku Holasice – Rajhrad – Ořechov. Ve třetí den bojů o Holasice musely být útoky svěřeny samopalníkům, aby v pouličním boji dům od domu tuto obec dobývali. Fronta v prostoru Holasice - Syrovice – Ořechov se zdržela a kruté boje na ní probíhaly od 18.-24.4.1945. Plných sedm dnů s tím, že Rajhrad obsadila sovětská vojska, čili z Holasic postoupila dále teprve v ranních hodinách dne 25. dubna. Město Brno bylo osvobozeno 26.4.1945. I v postupu z Rajhradu k Brnu byly velké překážky. Německá obrana přehradila komunikace mezi Rajhradem a Modřicemi, před říčkou Bobravou důkladným protitankovým příkopem a protitankovými stěnami, zničila tři okolní mosty, čímž ztížila postup sovětských vojsk po komunikacích a přinutila je k rozvinutí bojových formací.
Od 5.-15.4.1945 se v Holasicích - v sokolovně, v hospodě a z části i po domech – ubytovala jedna z ustupujících jednotek německé armády, čítající asi 180-200 mužů. Jejich přítomnost zvyšovala napětí a nervozitu v lidech, i když, jak se zdálo, měli tito Němci dost starostí sami o sebe, nebo snad o organizování další vojenské strategie německých bojových jednotek na zdejším území pro příští dny. Není známo, proč se tato vojenská jednotka, nikoliv však vyloženě bojová, v naší obci zdržovala. Kancelář tato jednotka zřídila v domě Leopolda Duchoně č. 169. Dne 15.4. 1945 ráno celá tato německá vojenská jednotka spořádaně před sokolovnou nastoupila a pak v tichosti z Holasic rychle zmizela.
Koncem března se teprve začalo mluvit o nezbytných přípravách pro přechod bojové fronty. Tedy teprve teď začali obyvatelé Holasi chvatně upravovat sklepy domů pro možnost urkytí se před střelbou a ohněm. Kde sklepy nebyly, nebo byly nevhodné, třeba na Kopečkách, obyvatelé využívali historické „lochy“ anebo vyrývali ve svazích alespoň primitivní bunkry s předpokladem krátkodobého přečkání v nich.
Dne 12.4.1945 byl proveden velký nálet sovětských letadel na Brno a jeho okolí. Železnici převzalo do rukou německé vojsko.
Ve dnech 13.-16.4.1945 táhly po silnicích, jak od Židlochovic přes Holasice, tak od Rajhradic přes Rajhrad k Brnu kolony ustupujících německých vojsk.
16.4.1945, bylo to v pondělí, doléhaly už do Holasic z dálky od jihu a jihovýchodu dunivé zvuky dělostřelecké palby. Mnoho z těch, kdo do zaměstnání dojížděli, už nenastoupilo. Boje toho dne už probíhaly u Boleradic, Hustopečí, Klobouk, Křepic, Nikolčic, Velkých Němčic, Popic, Pouzdřan, Šitbořic a Uherčic.
17.4.1945, úterý, kolem 16,00 hodiny provedla ruská bitevní letadla velký nálet nad Rajhrad a Holasice. Byly první oběti na životech a ranění. Asi od 17,00 hodin hořel cukrovar v Hrušovanech, v němž Němci měli skladiště potravin a vojenských zásob. Požár trval několik dní a byl vidět široko daleko. Se setměním se obyvatelé Holasic uchýlili strávit noc ze 17.na 18. dubna ve svých sklepech a úkrytech. Kolem 21,00 hodiny vyhodili ustupující Němci do povětří most přes řeku Svratku v Židlochovicích. Celou noc prožili holasičtí obyvatelé zřejmě beze spánku pro neutuchající boje na obou frontách. Nadešlo nové ráno, ale nevlídné, tmavé a vlhké úkryty nebylo možno opustit. Příprava hrozného dějství na jedné i druhé straně bojujících vojsk, mezi jejichž pozicemi se Holasice nacházely, proběhla prakticky během dne 17.4.1945 do setmění. Rajhrad s věžemi ženského kláštera a kláštera Benediktinů na okrajích, půdy a okna Zemědělské školy a sladovny uprostřed, se staly výtečnými pozorovatelnami. Ve strži Slatina zaujaly postavení německé střelecké jednotky a minomety. V prolukách mezi domy, v zahradách a ulicích rajhradské čtvrti Matlaška bylo rozmístěno dělostřelectvo a tanky. Německé tanky byly také v prostoru polí mezi Holasicemi a klášterem. Po Holasicích se rozmístili německé střelecké oddíly, vybavené protipancéřovými zbraněmi. Ostřelovači údajně obsadili Mollův (Sladkých) dům, z jehož půdy měli pod kontrolou celou ulici Kopečky. Od sídla Hitlerjugend v Zemědělské škole a z železniční tratě ovládali Němci silnici Holasice-Rajhrad a cestu pod Malým mostkem k Ostrůvku. Obdobně obsadili Němci horná část Slatiny při silnici Brno-Mikulov a tzv. Starou poštu. Do prostoru Syrovice-Ořechov prováděli přísun vojsk a zbraní od Modřic, Želešic a z údolí Bobravy. V noci ze 17.-18.4.1945 vyrazila z prostoru Pohořelic, proti proudu řeky Jihlavy 13. gardová kozácká divize a pronikla už dopoledne 18.4. přes Dolní Kounice do Ivančic. Na pravý břeh řeky Svratky přesunulo velitelství postupně všechny jednotky 1. gardové jezdecké mechanizované skupiny a zasadilo je do prostoru obsazeného 13. divizí. Tím se vyznačila hlavní část fronty od Šitbořic přes Holasice – Rajhrad k Ořechovu. Na níž se v podstatě rozhodl boj o Brno. Blíže Holasicím, směrem západním, už v 6,00 hodin ráno dne 18.4.1945 vjely ruské tanky do Sobotovic a střelecké jednotky je téměř bez boje obsadily. Kolem 10,00 hodiny po menších bojích obsadila sovětská vojska i Syrovice. Hořel v nich lihovar. Po celodenních bojích dosáhla ve 20,00 hodin sovětská vojska Ořechov. Tam se však postup zastavil a úporné boje s střídavými ústupy a výpady trvaly podobně jako v Holasicích do odpoledních hodin 24.4.1945.
18.4.1945, středa, těžký boj pokračoval, a nebylo tedy dovoleno nikomu vyjít z krytů. Kolem 18,00 hodiny se otřesy a hluk utišily a tento relativní klid vyvolal starost o zvířata, jejich nakrmení a napojení. Obavy o dům, jeho stav o jídlo a doplnění vody, obstarání mléka pro děti, obstarání oblečení, protože už bylo možno tušit, že půjde o další pobyt v chladu úkrytů. Bilance toho dne byla v Holasicích zlá. Na okraji obce stály dva zničené sovětské tanky. Hořelo několik domů na různých místech vsi. Bylo to v ulicích Kopečky, Charvátsko a Familie. Na ulicích i v domech byli první ranění i mrtví, vojáci i civilisté. Na Kopečkách, před domem 156 ležel zastřelený Ludvík Knébl (62 r.). Jak padl, tak zůstal až do 26.4.1945. Vedle něho jeho manželka Kateřina Knéblová (62 r.), která s přestřelenou nohou v bérci bez možné pomoci zůstala na místě až do příštího dne, kdy ji teprve obyvatelé, ukrytí v tom domě, mohli přenést a uložit na podlahu v místnosti. Dne 20.4.1945 ji ošetřili ruští vojáci, ale den nato 21.4.1945, navrátivší se Němci, ji polili benzínem a nechali zaživa uhořet. Ve Familiích zemřel 18.4.1945 v náručí své ženy František Němec (70 r.), když mu na dvoře domku čp. 39 dělostřelecký granát utrhl nohu. Na Charvátsku, zasypáni zbořeným zdivem a trámy hořícího domu č. 98 zemřeli spolu ve sklepě udušením manželé Karel Vodička (66 r.) a Františka (70 r.)
Přes den byla větší část Holasic v držení sovětského vojska, Kopečky a severní část obce „držitele“ během dne několikrát změnila. Navečer sovětské vojsko ustoupilo zpět do pozic z předchozího dne a Němci svoje postavení na úseku Holasice – Rajhrad znovu ovládli.
19.4.1945, čtvrtek, Sovětské tanky vyrazily od Vojkovic k novému útoku. Tanky směřovaly na Holasice, několik z nich sjelo před Holasicemi do obce. Dva z nich dojely dědinou až k domu Dohnalových č. 2 při horním rozcestí ul. Palackého – Václavská, kde zaujaly palebné postavení. Nastal boj. Celá ulice se chvěla výstřely a výbuchy. Bojiště zahalil hustý dým, po jehož rozplynutí se naskýtal žalostný pohled. Bylo zničeno 9 sovětských tanků. Z kdysi úhledné ulice čněly vzhůru jen holé, ohořelé zdi. V domě č. 85 byl zraněn střepinami granátu Jan Doležal (65 r.), byl za účelem ošetření převážen na trakaři do Vojkovic, odtud do Židlochovic, kde 28.4.1945 zemřel.
Stejně prudké boje probíhaly na ulici Kopečky. Vojáci na obou znepřátelených stranách na sebe stříleli z oken do oken. Zde hořel nejméně dům Havlíkův č. 178. Havlíkovi se snažili požár hasit, při tom byl střelbou zasažen a na místě zemřel Josef Havlík (18 r.). O tom, co se dělo v dalších částech obce, nebyly přímé zprávy od nikoho pro budoucno zaznamenány. V celé obci se během střetu vojsk málokdo odvážil opustit úkryt. V odpoledních hodinách, když se rachot, výbuchy a střelba, až na ojedinělé krátké salvy a dunění z dálky uklidnily, byla opět krátká příležitost obhlídnout stav dědiny, rychle sehnat nejnutnější potraviny, oblečení. Zvířata byla vyděšená, drůbež rozprchlá, i psi a kočky někam zmizeli. Vojáky v ulicích nebylo vidět. Vědomí, že trvání té doby klidu je neodhadnutelné a je jen předzvěstí dalších bojů, však popohánělo všechny zase zpět do sklepů.
Téhož dne bylo zřejmé, že Holasice se nedají ani obejít, ani obsadit útokem mechanizovaných sil. Sovětská vojska se stáhla zase zpět na jih od obce a území Holasice – Rajhrad musela ponechat v držení Němců.
Je zaznamenáno, že v dědině, ve sklepě za bombardování v těch dnech zemřelo jednoroční dítě, chlapec Jan Ungr. Dne 18.4.1945 byla ve sklepě v domu Josefa Svobody, Václavská č.27 spolu se 20 ukrytými osobami také těhotná paní Marie Duchoňová rozená Konečná z Tikovic. Tato žena zde asi v 5,00 hodin ráno 19.4.1945 porodila dceru Marii.
Starobylá kaplička byla velmi poškozena zásahem granátu.
20.4.1945, pátek úkol dobýt Holasice, byl ve třetí den zdejších bojů, svěřen samopalníkům. Tito zaplavovali Holasice jako prudká vlna. Němečtí vojáci utrpěli veliké ztráty, mnoho jich bylo zraněno. Ačkoliv během dne 20.4.1945 sovětští samopalníci téměř celé Holasice obsadili, pro velké množství mrtvých a raněných i neustávající protizteče Němců se vrátili zpět. Pro obyvatele nastala další noc strádání a nejistoty. Jejich situace se začínala stávat už zoufalou. Většinou už bez jídla, bez hygieny bez vhodného oblečení, bez léků a ošetření, bez spánku, někteří v traumatu z tragické smrti nebo smrtelného zranění svých blízkých … a bez jakýchkoliv představ, co bude dál.
21.4.1945, sobota V noci z 20. na 21. 4.1945 se Holasicemi pohybovali a zase je ovládli Němci. Vesnice byla v nepopsatelně poničeném stavu. Tehdy ještě existující zchátralý Panský dvůr na jižní výspě obce, v jehož sklepeních se za bojů ukrývalo 70-80 osob, byl obsazen ruskými vojáky.V ten den se na dvoře panského dvora objevila skupina německých vojáků, příslušníků SS a došlo málem k postřílení 24 mužů z civilistů tam ukrytých (údajně mělo jít o exekuci za napomáhání nepřátelům německé Říše). Téhož dne se odehrálo drama upálení Kateřiny Knéblové, která v domě č. 156 na Kopečkách ležela těžce raněná.
V 9,40 hodin byl vydán povel k novému útoku sovětských vojsk. Před polednem sovětské jednotky obsadily téměř celé Holasice, avšak proniknout do Rajhradu se jim nepovedlo. Aby se zabránilo zbytečným ztrátám na životech civilistů, nařídilo sovětské velení v poledne 21.4.1945 evakuaci obyvatel z prostoru bojů do týlu, za frontu. Do Židlochovic, Hrušovan, Unkovic, Žabčic. K odsunu obyvatelstva nemohla však armáda poskytnout žádné prostředky ani ochranu. Velitelé nižších jednotek, nacházejících se v tu dobu v Holasicích, měli úkol vyzvat a přimět obyvatele k okamžitému odchodu. Lidem bylo sděleno, že musí okamžitě opustit Holasice, protože Holasice budou cíleně rozstřílené sovětskými kaťušemi. Někteří z obyvatel však i přes důrazné varování zůstávali ve svých úkrytech.
22.4.1945, neděle V pozici holasických občanů, kteří ještě v obci noc z 21.-22.4.1945 přečkali, nebylo ráno dne 22.4.1945 nač déle čekat. Další pobyt v obci se stal nemožným. Od poledne 22.4. do poledne 26.4.1945 zůstaly Holasice vylidněné. Někteří jedinci však zůstali. Tak u Dohnalů na č. 2 prý zůstala výměnkářka Františka Dohnalová, u Srnců na č. 11 čeledín, u Škardů na č. 13 hospodář Jan Škarda, u Sosnarů na č. 33 hospodář Jan Sosnar. Dle odhadů šlo o cca 10 osob. Co se dělo v době od 22.-25.4.1945 v Holasicích se vlastně neví.
23.4.1945, pondělí po silnici mezi Holasicemi a Rajhradem přejel z nevyjasněných důvodů osobní automobil s gardovým generálmajorem Maximem Jevsejevičem Kozyrem frontovou linii. Auto bylo zničeno německou střelbou přibližně u Domova mládeže (nynější Zemědělská škola). Generálmajor zemřel na místě, zraněnému řidiči se podařilo uprchnout, ale generála doprovázející příslušnici RA Ninu Andrejevnu Kaťkovou, rovněž zraněnou, Němci odvlekli na své velitelství a při výslechu ji ubodali.
24.4.1945, úterý před 6,00 hodinou obsadili sovětští vojáci Blučinu. Mezi 12,00-13,00 hodinou osvobodili Opatovice. Do Rajhradic postoupili bez boje kolem 18,00 hodiny a Rebešovicemi začali procházet asi v 19,00 hodin. Otomarova se válečné události téměř nedotkly. Rudoarmějci téhož dne ráno vstoupili také do Telnice, odpoledne do Měnína. Západně od řeky Svratky dne 24.4. konečně po dlouhých a krutých bojích pronikla sovětská vojska po 16,00 hodině do Tikovic a pak postupně do všech částí Ořechova.
Kolem půlnoci vyrazily Sovětské jednotky z Holasi ulicí Kopečky k poslednímu útoku na Rajhrad. Zmocnili se Mollova domu č. 157, který jim byl celý týden tvrdou překážkou, prošly pod železničním mostem u Domova mládeže (Zemědělské školy) a prorazily cestu Rajhradem k Brnu. V Holasicích tedy tímto dnem skončily 7 dnů trvající boje Sovětské armády s německými vojsky. V jejich průběhu padlo 62 sovětských vojáků. Osvobození se Holasice dočkaly vylidněné, bez obyvatel.
Němci v Rajhradě před ústupem zničili ještě 24.4. neshořelou část sladovny a poničili továrnu na klobouky.
25.4.1945, středa Rajhrad byl tímto dnem osvobozený. Na jeho území padlo do 18.4.1945 52 sovětských vojáků.
Evakuovaní občané z Holasic začali tímto dnem usilovat o návrat do vlastní obce. Protože se RA obávali možnosti, že ještě narazí na odpor německé obrany na okraji Brna, nepovolilo velitelství ještě 25.4.1945 návrat holasickým občanům. Téhož dne se však lidé z Holasic vypravili do Hrušovan pro získání informací pro organizování obnovy života obce a směrnic pro ustavení prozatímního Národního výboru. Vrátili se s azbukou psanou „bumaškou“. Večer téhož dne bylo mezi lidmi smluveno, kdo, s ohledem na první nejnutnější úkoly se nejdříve do Holasic vrátí. Přednost byla dána členům rodin postižených smrtí příbuzného a těch, jímž vyhořel dům.
26.4.1945, čtvrtek asi deset smluvených mužů se během dopoledne vydalo k Holasicům. Krajina působila dojmem prázdna, pustoty a stavu po prošlé, vše zničující bouři. Stav opuštěné vesnice byl po ukončení bojů o ni nepopsatelně zoufalý.
Zahynuvší holasičtí občané byli už jmenovaní. Méně ví veřejnost do dneška o tom, že na Žlíbku před domem č. 52 byl nalezen výbuchem granátu usmrcený zcela neznámý asi 10-letý chlapec. Poblíž železniční tratě našli smrt 20-letý Jan Balog a 22-letý Karel Balog, kteří se patrně pokusili projít frontou na Slovensko, odkud pocházeli. Celkový počet civilních obětí přímých bojů o Holasice čítá 10 osob (jeden z nich zemřel po zranění mimo obec – Jan Doležal). Další osoba zahynula už v roce 1944 (Julie Vokurková, nepřímo leč v souvislosti s boji 3 osoby (Klotylda Bělíková, dítě Jan Ungr a Eleonora Lukášková ve FN v Brně), 2 osoby v důsledku věznění za války zemřeli (Robert Badal a Václav Gärtner). Celkem tedy 16 osob.
Nejhrůznější pohled skýtala jednořadá ulice Charvátsko. Torza vyhořelých domů lemovaná na protější straně jedenácti vraky zničených sovětských tanků. Ne méně otřesný byl pohled na ulici Kopečky. Všechny ulice a cesty byly rozryté výbuchy a vojenskou technikou, pokryté střepy a sutí. V Holasicích vyhořelo celkem 26 obytných domů a 9 hospodářských budov. Třetina domů byla poškozena těžce. Značně byla přímým dělostřeleckým zásahem poškozena i starobylá kaple a poničena sokolovna. Jen asi polovina z celkového počtu domů v obci nesla poškození v rozsahu označeném za střední a lehké. Hmotné škody byly odhadnuty tehdy na 8 milionů korun. Není známo, kdo první nazval po těchto událostech Holasice přízviskem „Malý Stalingrad“, to označení ale vyslovovali i sovětští vojáci, objevilo se i v tisku.